Když vývojář Michal zkoušel vysílat přes apku slova do podvědomí své přítelkyně Lindy netušil, že první obětí výzkumu bude právě ona. Na jeho projektu však začnou pracovat další lidé a budou ho testovat na obyvatelích malého pavlačového domu.
„Dnes jsi se krásně vyspala, ale ke štěstí ti chybí úžasná rtěnka pro vyjádření sebe sama, oční stíny pro zdůraznění vlastní osobitosti a univerzální denní krém pro dokonalou pleť.“ Máma Adélky a Zuzanky se probouzí do nového víkendového dne. „Tvá perioda začne za tři hodiny. Použij tampóny pro pocit pohody a bezpečí.“ Máma se nadechne: „No, co už,“ a následuje kosmetické pokyny apky.
Chtějí nás korporáty ovládat skrze vysílání z našich mobilů? Chceme se vůbec bránit? Vše se dá zařídit tak, abychom vysílání přijímali rádi, vyžadovali ho, a ještě za něj platili.
Jak kniha vznikala?
Jako první jsem naspal povídku Kočka. Bylo to v prosinci 2022. Téma návratu mrtvé milenky jsem měl v hlavě už skoro deset let a konečně nastal ten správný čas ho zpracovat. Má dokonce částečně reálnou předlohu.
Za pár měsíců po tom jsem napsal povídku Apka mě má ráda (v knize zařazená až na konec). Při jejím dopisování jsem si uvědomil, že téma vydá na více než na dvě povídky a že bych jich mohl napsat sedm, což je počet v dohledné době splnitelný, a že budou vnitřně propojené. Po napsání povídky Linda, jako jakéhosi „prequelu“ ke Kočce, se mi téma pod rukama začalo rozrůstat a na samostatné povídky už nebylo tolik místa. Ke konci roku 2023 jsem se do psaní opřel a zanedlouho jsem dopsal další kapitoly. Původní počet sedmi povídek je zachován aspoň v počtu kapitol.
Kapitánka ji sleduje pohledem a vyrazí za ní rázným krokem. Při tom odhrne baloňák a odepíná zbraň z pouzdra: „Kam běžíš?! Sem pojď!“
„Tak to ne!“ Věra upustí smetáček s lopatkou a běží za kapitánkou. „Nechte ji, je ještě malá!“
